<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> [Úvodní stránka]  Věcná část > Charakteristika zájmového území > Popis území

Město Olomouc je statutární, krajské a univerzitní město s bohatou historickou minulostí. Ve městě o rozloze 10 336 ha žilo k 01.01.2023 97824 obyvatel, čímž se řadí podle počtu obyvatel jako šesté největší město České republiky. Olomouc byla ve středověku centrem Moravy, do třicetileté války druhým největším městem Českého království po Praze a největším městem na Moravě. Dnes je sídlem arcibiskupství a metropolity moravské církevní provincie a je i centrem pravoslavné církve na Moravě. Olomouc je známá svými historickými památkami. Její historické jádro je městskou památkovou rezervací, která je po pražské druhá nejvýznamnější v Česku.

Olomouc je největší město ležící na řece Moravě. Rozkládá se v Hornomoravském úvalu v nivě řeky Moravy při soutoku s Bystřicí jako levostranného přítoku ve východní části města a Mlýnským potokem v jižní části města jako pravostranný přítok. Charakter města je rovinatý, na západě a hlavně na východě ohraničen vyšším georeliéfem, který tak uzavírá město do protáhlé sníženiny otevřené ve směru severozápad – jihovýchod a svoji podobou tak otevírá pohled a vstup do pohoří Jeseníků.

Město Olomouc se člení na 26 místních částí (zároveň katastrálních území), v podstatě odpovídají původním historickým obcím:

Bělidla, Černovír, Droždín, Hejčín, Hodolany, Holice u Olomouce, Chomoutov, Chválkovice, Klášterní Hradisko, Lazce, Lošov, Nedvězí u Olomouce, Nemilany, Neředín, Nová Ulice, Nové Sady u Olomouce, Nový Svět u Olomouce, Olomouc-město, Pavlovičky, Povel, Radíkov u Olomouce, Řepčín, Slavonín, Svatý Kopeček, Topolany u Olomouce, Týneček