<< Klikněte pro zobrazení obsahu >>  INTERNÍ VERZE  [Úvodní stránka]  Věcná část > Charakteristika území

Obec Horka nad Moravou leží v hanácké rovině, asi 7 km na severozápad od Olomouce. Částí svého území zasahuje do Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Obec se rozkládá na levém břehu řeky Moravy. Obcí protéká Mlýnský potok označovaný také jako Střední Morava.

Naleznete zde Loveckou chatu, oblíbené výletní místo s řadou možností k aktivnímu odpočinku a známé centrum ekologických aktivit Sluňákov.

Ke dni 01.01.2022 zde žilo 2605 obyvatel

V obci je základní škola pavilonového typu, kterou v současné době navštěvuje 220 dětí 1.-9. třídy. Jeden pavilon slouží jako tělocvična. Pro žáky první až čtvrté třídy je zřízena školní družina. Předškolním dětem slouží dvě oddělení mateřské školy. Tyto objekty s celým zázemím školy budou využity jako evakuační a přijímací středisko s poskytnutím nouzového ubytování a stravování.

Horkou nad Moravou procházejí silnice třetí třídy. Silnice vedou směrem na Olomouc, Olomouc -Chomoutov a Skrbeň. Do Horky každodenně zajíždí autobusové linky MHD Olomouc č. 18 a 20. V obci je šest autobusových zastávek, z toho jedna za obcí u vojenského opravárenského závodu. V Horce nad Moravou se nachází železniční zastávka, ležící na trati 275 Olomouc - Drahanovice.

Geomorfologická charakteristika

Region Olomoucka spadá pod geomorfologický celek Hornomoravský úval. Hornomoravský úval je geomorfologický celek na Moravě v geomorfologické oblasti Západních Vněkarpatských sníženin. Nejvyšším vrcholem je Jelení vrch 345 m n.m.

Úval je tvořen sníženinou, vyplněnou pliocenními sedimenty a kvartérními náplavami řek. Osou úvalu je řeka Morava (v severní části i řeka Oskava), největšími přítoky jsou zde řeky Bečva a Haná.

Úval se táhne od Libiny na severu po Otrokovice na jihu. Někdy se nesprávně uvádí, že začíná na severu až u Bludova, což je omyl, počítající s Mohelnickou brázdou jako podcelkem Hornomoravského úvalu. Ve skutečnosti jsou obě tyto sníženiny z geomorfologického hlediska rovnocennými celky. Jejich hranici tvoří tzv. Třesínský práh u Mladče západně od Litovle. Toto místo je zároveň i rozhraním mezi dvěma základními geomorfologickými provinciemi na území České republiky: Západními Karpatami a Českou vysočinou.

Geomorfologická klasifikace:

•Provincie: Západní Karpaty

•Soustava: Vněkarpatské sníženiny

•Podsoustava: Západní Vněkarpatské sníženiny

•Celek: Hornomoravský úval

oPodcelek: Středomoravská niva

oPodcelek: Uničovská plošina

Největšími městy jsou ve středu ležící Olomouc, Přerov a Prostějov. Zemědělsky hodně využívaná oblast. Národopisná oblast Haná.

Hydrologická charakteristika

Páteřním tokem území je řeka Morava a Mlýnský potok, někdy označovaný jako Střední Morava. Řeka Morava pramení na jižních svazích Králického Sněžníku ve výšce 1380 m.n.m.

Nejprve protéká hornatinou Králického Sněžníku, dále pak Branenskou vrchovinou a Mohelnickou brázdou. Střední část toku se nachází na území Hornomoravského úvalu a dolní tok v Dolnomoravském úvalu, kde se řeka stáčí k jihozápadu a u Děvína, ve výšce 136 m.n.m. ústí zleva do Dunaje. Plocha povodí činí 26579,7 km2.

Řeka Morava je při své celkové délce toku 329 km jedním ze tří nejvýznamnějších toků na území České republiky. Povodí řeky Moravy zasahuje do několika klimatických oblastí. Chladné a vlhké oblasti Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku, Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů s průměrnou roční teplotou 5-6°C a ročním úhrnem srážek v rozmezí 700 – 800 mm jsou vystřídány velmi teplými a suchými nížinnými regiony s průměrnou roční teplotou 7 – 8,5 °C a úhrnem srážek v rozmezí 450 – 550 mm. Na území obce vtéká do řeky Moravy potok Cholinka, dále protéká obcí samostatně potok Častava.

S ohledem na zásahy do vodního režimu krajiny, ke kterým v povodí Moravy došlo v 60 – 80. letech minulého století, je nutné zmínit potlačený potenciál krajiny k retenci vod. V krajině se nachází množství upravených (napřímené, opevněné, zatrubněné) drobné vodní toky, které napomáhají rychlému odvedení vody z horních částí povodí. Zejména v zemědělsky obhospodařované krajině se často jedná o toky, které plnily meliorační funkci. V současné době, kdy se část orné půdy zatravňuje a provádí se množství ochranných opatření proti erozi, je možné alespoň část těchto toků vrátit do přírodě blízkého stavu. Principem revitalizací je obnova přirozené délky a trasy toku, přirozeného podélného i příčného profilu a umožnění vybřežování toků již při nižších průtocích (tam, kde je to možné) – to vše v závislosti na geomorfologických podmínkách. Součástí revitalizace je i obnova břehových porostů. Nejlepším způsobem revitalizace je vyčlenění dostatečně širokého potočního pásu, ve kterém mohou probíhat přirozené korytotvorné procesy. V některých případech pak stačí relativně malé změny současného stavu upravených koryt, aby byly nastartovány vhodné podmínky.

Klimatická charakteristika

Oblast spadá do klimatické oblasti T2. (Quittova klasifikace – Atlas podnebí Česka, 2007)