<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> [Úvodní stránka] Věcná část > Charakteristika zájmového území > Popis území |
Obec Bohdíkov se nachází v severozápadní části Olomouckého kraje ve vzdálenosti cca 12 km od obce s rozšířenou působností Šumperk a 8 km jižně od města Hanušovice. Leží v malebném údolí řeky Moravy v nadmořské výšce 345 metrů nad mořem. Samotná obec je značně rozlehlá a rozkládá se podél řeky Moravy. Dalšími vodními toky, které protínají obec napříč jsou – Raškovský, Komňátecký, Dražský a Bohdíkovský potok, které se vlévají do Moravy.
Podél obce vede silnice II.tř. č. 369 vedoucí z Rudy nad Moravou přes Hanušovice do Jeseníku.
Obec Bohdíkov, společně s osadami Raškov a Komňátka vznikla pravděpodobně během slovanské kolonizace moravského vnitrozemí podél řeky Moravy počátkem 13. století, o čemž svědčí původní slovanské názvy obcí. První písemná zmínka o Bohdíkově a Raškově pochází z roku 1351, o Komňátce je první zmínka z roku 1397. Součástí Bohdíkova je i osada Aloisov, která byla založena knížetem Aloisem z Lichtenštejna koncem 18. století na místě zmizelé vsi Kubčov a osada Raškov Dvůr. Od svého vzniku náležela obec Bohdíkov (dříve Český Bohdíkov) k Šumperskému panství. V minulosti sváděla zápas o udržení českého jazyka. Raškov ležel na národnostní hranici a měl od počátku smíšené obyvatelstvo, kde od 30. leté války převažovalo etnikum české až do konce 2. světové války, poté převládlo německé. Obyvatelstvo Komňátky bylo vždy převážně národnosti české. Obcemi v průběhu let prošla vojska husitská, švédská i pruská. Vesnice byly poničeny, prodělaly morové epidemie.
Přestože se obec nachází v hornatém terénu byla práce na polích a v lesích doplňována těžbou surovin a průmyslem. V Raškově se dolovalo stříbro. Železná ruda se těžila v okolí Raškova, Komňátky a Aloisova. V Raškově a Bohdíkově byly mlýny a v Raškově cukrovar.
Velký rozmach průmyslu v této oblasti napomohla železnice, která byla postavena v letech 1870 – 1873.
Koncem 18. století byla Aloisem z Lichtenštějna založena v Aloisově huť na zpracování železné rudy. Ta v roce 1873 vyhořela a byla v roce 1880 přeměněna na papírnu, která je tam dodnes.
Soubor: b_char_popis.htm
stránka aktualizována: 11.03.21, publikována: 13.07.21